Cywe to byla jízda, přijíždíme ráno pěkné tak na start závodu do kulturaku do Richomdu, koukám na lidi všichni víceméně nadupani borci, hodně účastníku závodu ve Státech, UTMB atd. Sedím si tak v rohu ani nedutám, přichází briefing pořadatelů a já jen cítím, jak mi poklesla čelist. Z důvodu akutních zaplav se tedy potvrzuje ze zavodni původní trasa se mění takže univerzitu v Oxfordu tento rok určíte neuvidím, nova trasa je strašně na palici od startu bude trvat 38 mil na checkpoint 4, kde se otočíme a poběžíme zpět na checkpoint 1, na jedenáctou milu závodu, kde se opet otočíme poběžíme zpět pres Windsor kde bude i cil, zase na kótu 38mile, kde se zase otočíme a už do cíle celkové 102 mile do finiše ve Windsoru. No říkám si ty kravovole je to přece po rovině, půlku trati skoro znáš tak co by ne. Jenže chyba lávky, já vlastně znám jen 10 mil závodu. Na startu nám drobně prší sněží vlastně ani nevím co přesně ale zima nějaká ani není, nebo je maskovaná startovním adrenalinem. Přesně v 10:00 místního casu je start. Už z domu jsem věděl ze abych dokončil v limitu 30h musím mít tempo někde kolem 11minut na km bez zastávek. Říkám si to je moje taková normální chůze, 8,30 na dokončeni do 24h a 7,3 na cca 20h finiš.
Hned po startu vím ze to nesmím přepálit, ale co dělat když nás ceká 13km úvodního asfaltu, takže držím tempo někde na 5:40/km začíná foukat takový nepříjemný mokry vítr..někdo by ho možná mohl nazvat i vodorovný déšť, no ale co naplat obětoval jsem nekřesťanské peníze za suprovou bundu tak ta to přece zvládne ne? a taky ze zvládla. Ke konci toho cca 13 km asfalt konci a začíná bahno, ale tak zpicene bahno člověk nevymysli, Londýn leží na jílu, no a když jíl prolijete vodou, necháte ho promíchat 200 párů běžeckým botám, tak z toho je taková kase, ze je to úplně stejné jak běhat v teniskách po ledu, člověk ztrácí tolik energie jen aby se udržel a nespadl do těch sracek, nu dobra je to začátek tak snad to nějak půjde, casem vychytávám nějaký systém a běžím dal, a prask, najednou běžím ještě s jedim ukackem a zjišťuju ze jsem se ztratil, tak sup sup rychle kouknuti do mapy a trada na zpět je to cca jen kilometr a pul, ale na náladě to nepřidá. Konečně se přilepím zase na správnou trasu a valím dal, říkal jsem si jak bych si moc rad po bahně odpočinul na nějakém mekem příjemném trialovém povrchu a místo toho nám pořadatele jen naděluji k sobotnímu poobědovému casu desert, který jak se ukázal spis celodenní zranici, asfalt. Tak na kokot povrch který ničí všechny klouby v tele, co taky cekat v Londýne no, je postrachem všech trail běžců..dovalím na checpoint c2 a už jen od pořadatelů slyším, very wet and muddy.a do pice zase to bahno, kloužu si to tak krajinou a chytám záchvat smíchu když potkávám kolegu závodníka
 |
| Jooo, každého ultramaratonce svatyně |
a zkouším si zase pohrát s vložkami v botech ale nic nepomáhá za minutu už v tom mrazivém počasí mrznu a tak musím jít dal, vím ze za chvilku bude bahýnko a taky ze jo, zase zařazuju pro mě v tu chvíli komickou rychlost 7/km a jen v duchu počítám při pozdravu Well done, kolik spolu běžců předbíhám a zanechávám je na pospas tmě, takhle to jde až do chvíle kdy zjistím lze jsem ztratil mobil a peněženku a všechno říkám si do PICE, to není pravda, sem to všechno zapomněl v Cockhamu, tak se obracím a za zvuku milijonu nejsprostších nadávek co znám jsem se vracel na minuly checkpoint, po par minutách mě napadlo zavolat ze záložního telefonu Culi ze jako jsem hajzlu ze jsem ztratil věci.
po kolena v blátě se svým nablýskaným ajfounem jak si fotí nohy a nevěřícně kroutí hlavou do jakých sracek se to prihlasil:D podávám mu klacek a s malou pomoci je coby dup vyproštěný. Z druhé do 3 checkpointu je to kousek jen 6 mil, a už se mi v hlavě honí to ze mě tam ceká přítelkyně a kamarád, kteří pro mě mají suchy oblečeni nějaký to jídlo a asi 3 páry botu:D už v hlavně spřádám strategické plány do dalšího zapasu.
Do Windsoru dobíhám v dobrem rozmaru z dálky mě už vyhlíží a vítá Culi, s úsměvem na tváři společně dobíhám se zapsat spolykat bar vytecnych mokrých sušenek:) a hurá do auta se převléct, po rozvaze jsem si nechal přivézt i Salamony Spikecrossy. Vyměňuju vložku do bot z jejich originálních a cpu tam vložku z Brooksu. Převlíkám elastaky za zateplené elastaky a po cca 20 minutách vybíhám do 10 mil vzdáleného Cockhamu kde je poslední checkpoint a odkud se už budu jen vracet zpět. Hned za chechpointem je oříšek v podobě zatopeného mostu který se da přejit jen po betonovém pilíři, s představou ze bych mel spadnout do divoké Temže tuto nástrahu překonávám docela rychle. Pak tradaaa pres historické centrum Windsoru, sup pres most a hurá do blatíčka, úplně užasne jak boty s hroty v tom bahně drzí, předbíhám jednoho závodníka za druhým, ti na mě jen nevěřícně koukají WTF, a až po zjištěni ze mam hroty jen mávnou rukou a oddávají se své soukromé tortuře v bahenní lázni, psychicky jsem teď v naproste euforii baví mě to moc šikmé bahenní plotny kaluže to vše botky překonávají úplně samy, v botách naproste sucho no parádička, tahle parádička trvá asi 10 km, a pak to přišlo Asfalt zase, a tady umírám, ujit v botech s hroty po asfaltu či betonu jde tak kilometr ale když je místo jednoho těch kilometru vlastně 12 tak to mi vystavilo žlutou kartu. Běh se stává nemožným tak se snažím aspoň nějak dopajdat na checkpoint a nějak se pohrát s vložkami v botech ať se to odmekci, neodmekcilo. všichni běžci co jsem se jim tak smál jak se trápili v bahně tak mě teď předbíhají a má euforie se změnila v depresi, ale porad si říkám..vsak počkejte já vám ukážu, protože z tohoto místa se jde zpět a to bahno tam porad je a je ještě dokonce i horši tím jak jim prochází stále víc a víc závodníku. Obracím se tedy na pate a v naději ze to nějak půjde se vracím směr Windsor, naplánované jsem mel těch 10 mil cca na 2 hodiny, tak uvidíme, 6 mučivých asfalto kilometru mi srazí sebevědomí na minimum, předbíhá mě víc a víc sportovců, na chvilku zastavuju
Na což mi na krásně oznamuje ze jak jsme byl ve Windsoru ze jsem to nechal jim v aute, asi jsem byl tak mimo ze jsem to proste zapomněl. Tahle vracečka mě psychice zasadila finální ránu, při představě ze jsem se mel vracet na první checkpoint a pak to cele martyrium znova...řekl jsem ne. Tahle fáze která vám zlomí vašeho běžeckého ducha je vážná, a už s tím nikdo a nic nepohlo, závod jsem ukončil dobrovolně ve Windsoru kde jsem cca po 83km za 11 hodin odpadl do auta a nechal svou linou prdel přepravit do postele. takže si na svou první dokončenou stomilovku budu muset ještě počkat.
