V dnešním zamyšlení jsem původně chtěl psát o tom jak jsem přestal kouřit, ale cestou z oběda zpět do kanceláře, mě přivedli na téma Běžeckého stravování dva udivení kolegové, vidějíc mě vycházet z občerstvovny kurevsky fajnych kuřat. Cestou zpět jsem přemýšlel jak já to vlastně mám, jak se stravuji? No, má přítelkyně by to shrnula jednou větou “Ten můj milý Zbynda se stravuje jako to prase”. A nebyla by daleko od pravdy. Největší výhodou nás běžců je, že máme obrovský výdej energie, který je následkem našich menších či větších toulek přírodou či městem po těch dvou pahýlech co nám rostou od pasu dolů. Úplně si užívám situace, že neřeším, kdy vyjde nejnovější číslo Diety, abych si tam přečetl pár blbých rád co jíst a co nejíst. Jako běžec, prostě jim co mám rád co mi chutná a nekalkulu jestli to má hodně tuku nebo málo vlákniny. Můj žaludek prostě zpracuje vše, a co ne, tak si svou cestu ven najde, že ano. O čem bychom si pak vyprávěli s kamarády u piva, kdyby šlo všechno jak po drátkách? O zážitcích z ultramaratonu, kde mě právě chytlo sraní (nenašel jsem lepší výraz) a kde mě bolelo břicho tak, že jsem dříve nevěděl jestli vrchem nebo spodem, to je to pravé téma, kterému se dokážu smát celé hodiny po doběhnuti. Nebylo by to zkrátka ono.
Nejlepší výživový specialista je můj otec. Při našem posledním skypovém pohovoru, kde mi
líčil nástrahy nočního přechodu Lysé hory, který pořádal minulý víkend
KČT. Mi sdělil, že vyřadil ze své závodní výživy bůček,
a že to chyba byla
veliká a nevěděl, kde sakra tu energii brát, že to želé je pěkně na hovno. No
to je celý on, a to už má pár stovek za sebou a spolu s mou mamkou tvoří známý
beskydský tým MY DVA.
Ale abych jen nekecal z hladu, tak v poslední době jsem se
začal zaměřovat i na tento aspekt přípravy běžce. Poslední inspiraci jsem
čerpal z knížky Eat&Run od mého oblíbence Scotta Jurka. Ne že bych zrovna
chtěl být Raw vegan, ale s tou zeleninou má pravdu, což ostatně potvrzují
i výživoví specialisté všeho druhu. Snažím se jist pravidelně, hlavně snídaně,
přiznávám zatím se mi moc nedaří, ale co už jsem si navykl je do max 15 minut
po doběhu ať už intervalu, či delšího výběhu nacpat do sebe banán či jablko
nebo třeba specializovaný proteinový nápoj. To všechno kvůli degradaci vašeho tréninku,
kdy tělo spaluje živiny vlastních svalů, když nemá kde brát z žaludku. A taky hodně
a pravidelně pít. Řídím se jednoduchým: Leju co to de. Pro ty, kdo si není jistý
a chce nějakou vědeckou formulku, tak jsem našel že na každý kilogram lidské
váhy by člověk měl denně vypít minimálně 30 ml vody. Tudíž v mém případě je to
72 kg x 30 ml = 2.1 l, každopádně vypiju s mou zátěží kolem 4 litrů. Ale pod ty zmiňované 2 litry bych se neměl dostat a ani Vy ne. Teď, už končím, jdu si do lednice pro krásné
vychlazený Smoothie. Takže jídlu zdar, a nezapomeňte" " v pravidelností je síla! "
Dnes byl pro mě velký den. V rámci Veggie festu, největšího vegetariánského festivalu v Evropě, do Londýna zavítal vegan a především vynikající ultramaratonec, několikanásobný držitel rokordů na Spartathlonu, WS100, Hardrock 100 a dalších ultramaratónských závodech - SCOTT JUREK. 
