Poslední dobou jsem se dostal pod palbu dotazů co vlastně poslouchám za hudbu, když jdu do dlouhého výběhu a nebo, jak v poslední době převládá, do dlouhého bikového výletu. Nikdy to neumím moc specifikovat a tak vždy prohodím, že samé strašné cajdáky. Ať už to vlastně znamená cokoli.
Poslech hudby si dopřávám jen od aktivity, která trvá od dvou hodin a dýl. Osobně si myslím že při krátkém tréninku poslech hudby spíše odvádí pozornost a k závodu se nehodí už tím tuplem. Ale od dlouhých distancí, tam už je muzika skoro povinnou výbavou každého závodníka. Hudba mi pomáhá v krizích překonat sám sebe, v nekomfortní zóně se cítit třošičku lépe, odklonit myšlenky od bolavého kolene, či stávkujícího žaludku, či prostě jen zabavit mozek při monotónní námaze. Dobrá hudba mě dokáže skvěle vytáhnou ze všech problémů, když zrovna není po ruce nějaký závodník, parťák nebo prostě někdo.
Doneslo se mi, že v ČR se snaží ještě zima urvat trošku času pro sebe, tak tady posílám sluníčkové pozdravy z mých tréninkových lokalit. Dneska jsem vyrazil do serpentin kolem Box Hillu, v Surrey.
Je to skvělá kopcovitá oblast ať už na kolo či běhání. Nachází se zde světoznámá Zig Zag road, patří mezi TOP10 segmentů na Stravě, a je to taková meka Londýnských cyklistů.
Leatherhead Church, St. Nicholas
Z domu to mám kolem 20 km, dnešní předpověď slibovala 20 stupňů, proto jsem neváhal a vyjel na trénink, provětrat mého Koňa. Pořád jsou ty mé tréninky docela náročné na orientaci, stále je vidět, že nejsem domácí, ale pomalu se do toho dostávám. Dal jsem si pořádně do těla, chtěl jsem jak rychlost tak i kopečky, to všechno dnešní vice než šedesáti kilometrový trénink splnil, dost mě berou křeče, je vidět, že tělo není zvyklé, musím zařadit daleko více dlouhých tréninků.
Konečně jsem vyřešil, že sebou nemusím tahat batoh a veškeré vybavení jsem zminimalizoval na maličkou podsedlovkovou brašničku.
Pumpička, Cliff bar gel a snack, duše, multitool, klíče a peníze
Byl jsem i docela hrdý, jak jsem galuškářům napráskal prdele v Zig Zagu, a taky jak se mi smáli turisté, když viděli jak vybíhám Juniper hill schody s kolem na zádech. Jo, byl to dneska skvělý den.
PS. Hodně mě motivují kluci z X-Trailu, jmenovitě Tomáš s Luďkem, ti teď mají krásné bikové vyjižďky.
A je to tady, první běžecká krize a to hned na začátku roku 2014. Tak jsem se této chvíle obával jak čert kříže. No nic, stalo se, bude se s tím muset nějak vypořádat. Hodně tomu pomohlo kolo, po delší době jsem jej zprovoznil, dostal jsem novej rám, proto jezdím jako pominutý, kolem 600km měsíčně. Ale to běhání ne a ne mě bavit stejně jako na podzim, nevím asi je to motivací, už jsem ani na oblíbených Parkrunech nebyl přes měsíc...
Tuto neděli mám svůj letošní první pořádný závod Guilford půlmaratón, no jsem zvědavej s jakým výsledkem a jestli vůbec nějakým, z Guilfordu přijedu. Dneska jsem si byl provětrat kecky do parku, říkal jsem, že to nebudu hrotit a půjdu jen výklusovou pohodu. No, ale to byla taková pruda, že jsem začal zívat. To se mi u běhu ještě nestalo. V hlavě mi blesko, co jsem to za líného kokota a začal jsem co km zrychlovat tempo, až na desáty kilometr, který jsem končil 3:50 na kilák. A v tom mi to došlo, čím jsem stupňoval tempo, tím mě běh více bavil. Už mě nebavilo totiž jen to zimní bezhlavé polykání kilometrů. Teď se opět těším na parťáka v běhu Dana, až se zajdeme provětrat do kopečků na jih od Londýna. Už se těším na Transvulcanii a další výzvy co pro mě rok 2014 přichystal. Doufám, že i ty máš nějaký cíl, protože asi bez toho cíle to opravdu nejde...
Jo a abych nezapomněl taky mám za cíl pomoci Dance s tou její životní patálií.
Někdo možná čeká
vzdělávácí článek na téma jak správně co jíst. Ale Strava pro mě znamená webový
nástroj na správu mých tréninků. Pomáhámi s motivací - je venku hnusně, prší,
fouká vítr, ale já si určil na ten den výběh, nebo týdenní či jakýkoliv jiný
cíl. Svléknu civil nahodim trenky a botky a už si to šinu pěkně na čerstvým vzduchu.
Když jsem se o Stravě
dověděl poprvé jen jsem mávl rukou, ale proč do prdele bych měl používat něco
jiného, dyť už mám Connect, nebo Endomondo..prostě si dosaď co uznáš za vhodné.
To co mě přesvědčilo a přitáhlo, je funkce zvaná Segment.
Neznám nic lepšího, než se kouknout do okolí svého domu, vybrat si nějaký segment, a pak dotyčného překonat při svém výběhu. Nutí mě to zvýšit výkon tehdy,
kdy bych se dozajista jenom ploužil a nic bych z toho běhu vlastně neměl, každý
běh není zábavný, to všichni známe.
V nějakém předchozím
článku jsem zmiňoval Mo Faraha, naklikám si jeho segment na Stravě a vím že,
když zvládnu z Richomondu pelášit proti proudu řeky tempem 2:40 min/km, tak si jej
krásně povozím, přijde mu oznámení, že jeho rekord byl překonán a marathon kolem 2 hodin je jistej :DD.
Můžu si klidně
vytvořit tým kamarádů a trumfovat se, kdo kde naběhal co a za kolik, v jakém úseku to někdo natřel a někomu, naprosto vynikající nástroj třeba pro Lysacup
atd. Uplně vidím ty analýzy spolu se stoupavostí, která už je nedílnou součástí Lysacup výsledů, nebo toho, že ty piva den předem nebyl dobrej nápad. A když zaběhnu co se mi líbylo a ještě to není na Stravě jako úsek, tak si jej jednoduše můžu vytvořit, a pak už jen sledovat ostatní, jak si vedli v místěch kde já trpěl jako prase...
Heatmap (běžecká část v okolí domu)
Komu nevadí utratit
nějaké to Euro, může si zaplatit prémiovou verzi, která otevírá ještě další
věci, jako jsou Heatmaps, to jsou vlastně zaznamenáný veškeré běžecké či
cyklistické trasy, které jsme za život ujeli, krásně znázorněné v google mapách
na jedné obrazovce.
Strava byla primárně
určena pro cyklisty, ti tvoří majoritu v počtech uživatlů, ale poté co byl
běžecký system přiveden skoro k dokonalosti, vyskytuje se tam mnoho běžců, se
kterýma se můžete virtuálně poměřit.
Pořádí v daném úseku (rekord)
Segment Park Run
Kdo by chtěl
podrobnější recenzi co a jak na stravě, nebo s něčím pomoci, tak mi napiště do
komentářů a já když budu vědět tak mile rád poradím. Protože to fakt stojí za
to.
Týdenní pán (tady je vidět jak jsem to flákal)
Segmenty v oblasti k dispozici, jen si vybrat, a natrhnout někomu prdel :)
KOLO, tento příspěvek se mi zrodil v hlavně dnes, když jsem si kontroloval jak dlouho jsem bojkotoval můj tréninkový plán na nadcházející stomílovku. Přesně tři týdny mi trvalo, než jsem si vzpoměl co mě to vlastně bavilo před koupí toho pekelného stroje. Za ty tři týdny jsem stihl nakroutit 750 km. Je to pro mě bombastický zážitek vyjet si tak do londýnského terénu objevovat vzdálená místa, kde bych se jen tak po dvou nedostal a konečně jsem začal cítit pořádně stehna, jak dostávají co proto. Kolo, teď padne do mého tréninkového plánu jako hrnec na prdel.
Bushy park Já a Ona
Je to úžasný cross trénink, k plavání a běhu. Skoro se mi, až chce vyslovit ta tajná trojkombinace, pro všechny sportovce posvátný xterra triatlon. Ale nechci nic teď zakřiknout, užívám si večerní západy slunce někde v tramtárii, těším se, kam až jsem vždycky schopný já kolo nebo ono mě dotáhnout a nejvic ze všeho se těším až mě konečně přestane bolet prdel. Dnes jsem si byl zaběhnout krásnou večerní desítku a bylo to úžasné, cítil jsem se jako za starých časů a dokonce jsem navštívil křák kam pravidelně dobíhám s kapesníčky v ruce, tělo si chrochtalo blahem a pot ze mě lil v tom dusnu převelice, slast náramná. Už se těším na další, za chvíli už skoro, podzimní chladnější kilometry. A jak to máš ty? Jezdíš nejezdíš? Jakým sportem prokládáš běh? ....napiš pod nebo třeba i na fejkbůk.
Tabi neboli Tabesha, je moje bežecká svěřenkyně. Je to
ženská z Jamajky a tímto spojením nás dvou se ze mě de facto stal trenér.
Zní to, až neuvěřitelně, ale důvod je daleko prozaičtější. A může se to stát
každému z vás.
V Článku, kde jsem popisoval, kde trénuju jsem na konci
zmínil i atletický ovál, kde započala profesionální kariéra dvojnásobného
olympionika Mo Faraha. No a na tom samém ovále, kde pravidelně chodím trénovat,
jsem potkal i Tabi. Ze začátku jsem ji míjel jako všechny ostatní spolusdíleče
osmi drah ze zánovního tartanu. Mezi mé spoluběžce patří od ženy oděné do
sportovní burky, či vymakaní hráči rugby, až po klábosící obsluhu call center
z indického poloostrova. No a mezi všemi těmito, na české poměry,
zvláštními sportovci, byla i Tabi se svými 120 kg živé váhy. Zaujala mě svou
urputností a věčnému klábosení do handsfree.
Jeden čtvrtek, jako vždycky bylo poměrně špatné počasí a na
oválu jsem byl jen já a ona. No netrvalo dlouho a oslovil jsem ji, jak se ji
daří a že jsem si všiml, jak na sobě maká a zajímal mě důvod. Dali jsme se do
dlouhého hovoru, ze kterého vyplynulo, že Tabi se rozhodla udělat něco se svou nadváhou,
kterou nabrala po porodu svých dvou dětí. Už mám něco odběhaného a sice nejsem žádný erudovaný trenér, ale
nabídl jsem ji pomoc. Tabi totiž bojovala v poslední době hlavně se svou
vlastní motivací. O tom co dělá po své pracovní době neřekla dokonce ani svému
manželovi ani kamarádkám. Vždy, když se jí ptaly, co dělá, měla nachystanou
nějakou výhovorku, jako je nakupování či nějaká jiná činnost, jen né prozradit,
že na sobě maká. Byla strašně ráda, že se může někomu svěřit se svými pocity a
já zas byl rád, že můžu procvičit angličtinu s jamajským přízvukem, člověk
nikdy neví, kdy se mu může hodit. Pro začátek jsem ji poradil ať zvolní tempo,
snažila se totiž za každou cenu běhat, a na to ještě její tělo nebylo
připraveno, proto pravidelně chodí na ovál chodit, aby začala pořádně spalovat
tuky a nebudovala si zbytečně svalovou hmotu, tyhle rady jsem odkoukal od
profíka a další rady ohledně pití a stravovaní taktéž a na něco mi pomohl
strejda gůgl. motivaci, kdy mi
vždy radostně sděluje její pocity z tréninku a další úspěchy. A já jsem rád, že taky mám vlasně prvního
pravidelného parťáka a i když jen jeden den v týdnu, určitě to stojí za to!
Přeju Vám štěstí na lidi kolem, tak jako mám já …
Každá rada dobrá, no a světe div se Tabi je teď na 105 kg, cvičí
pravidelně i v práci, pokud to jde. Chůzi, už prokládá i joggem, snaží se
pít, protože pila při své váze jen žalostných půl litru vody, a to ještě
slazené. Tímto dnešním blogem jsem nechtěl rozdávat rady co dělat jak trénovat
či cvičit, ale ukázat na to, že je někdy fajn, si všimnou ve svém okolí
osamoceného běžce a prohodit s ním třeba pár slov. Člověk nikdy neví, kam
se těch prvních pět krátkých větiček může vyvinout. Třeba k Tabeshiným 15
kilům a novému běžeckému přátelství, ale také samozřejmě může zůstat jen u prostého pozdravu, který mě od běžce vždy potěší, protože v poslední době už není samozřejmot, že si běžci navzájem pokynou, když se míjejí. Masovost utlačuje běžeckou pospolitost.
Tabi se teď sice dvakrát po sobě nedostavila, ale já pořád
doufám, že to je jen chřipka, ale pro případ, že ne, mám vyhlídlé další adepty,
jejichž anglický přízvuk mě zajímá J
Cesta z práce a do práce je určitě prima, jak jsem již
psal v tomto článku, ale jako taková můj tréninkový plán určitě nespasí.
Když jsem se přistěhoval do Londýna, byl jsem úplně v prdeli z toho,
že tu není široko daleko nějaký kopec. Kousek od baráku, je bývalé vojenské
letiště používané za první a druhé světové války RAFem, které je teď
rekultivováno a předěláno na multifunkční hřiště, na ragby a fotbal, plus pro
letecké modeláře. První měsíc jsem kroužil jen kolem něj, pak jsem zjistil, že
když uhnu trošičku do takového zvláštního lesa, tak tam je i řeka a asi 3
metrový zhup, byl jsem u vytržení a běhával jej pořád dokola, tuto rutinu mi
zpestřovali, vlastně i doteď zpestřují všudy přítomní papoušci. Jak se sem
dostali se mě neptejte :-D prostě tady jsou.
Postupem času, už jsem tak hotovej z toho zhupu nebyl,
a bylo načase vydat se i „za“ barák, do neznáma, tam kam jsem, kdysi dávno
potřeboval svolení rodičů, tam kde na mě jako urban běžce čeká dobrodružství
netrvalo dlouho a našel jsem TO co jsem hledal, našel jsem Crane park, takovou
ultranudli v městské zástavbě, oázu klidu uprostřed velkoměsta. Crane park
je přírodní rezervace kolem potoka Crane, po kterém byl pojmenován. Nachází se
v něm i střelecká věž, kde se gravitací za královny Victorie, vyráběli náboje,
když bylo nábojů dost tak kluci šikovní založili domky na barvení bavlny, při které se spotřebovávalo velké množství vody. V té
době byl Crane, nejvíce znečištěnou řekou v království, od té doby, ale už
odteklo kupa vody a potok se proměnil v živoucí místo, plné lidí zvířat a
souložících párů J
jo i ty jsem tady potkal.
Moje pravidelná trasa mívala 10 km, byl to takový příjemný
houpavý trail, který tvořil okruh a já si ho mohl kroužit ruznýma způsobama, až
do zblbnutí světa. Co čert nechtěl a já si náramně přál, překonal jsem strach z jednoho
temného říčního tunelu, a po proběhnutí na druhou stranou Alenčinou norou jsem
se dostal do další skvělé navazující oblastí rezervace Heathrow, kde když běhám
chrochtám blahem, a nebo nadávám do kokotů, když vletím do kopřiv. Při
propojení těchto dvou oblastí jsem schopný uploadovat do garminconnectu v klídku
25km okruh, kde se nemám šanci ani na minutu nudit.
Také mám přesně 860 m od dveří atletický ovál, kde začínal s tréninkem
Mo Farah. Dnes jsem kopíroval jeho lajnu nambr trý v úplně novejch Saucony
Kilkenny XC4 tretry na orientační běh. Se čtyřmi vyměnitelnými hroty. Jo a lehčí
botu jsem snad na nohách neměl a to počítám i mé oblíbené V5Fka. Dal jsme jim
zabrat bez ponožek v intervalovém tréninku 7 x 150 m s minutovým výklusem.
Tartanový povrch, protivítr. No byla to dneska pecka, doufám že taky sem tam
máte možnost vyběhnout i na ten Ovál, a užít si levou zatáčku. Jak se vám
trénuje v těch pařácích co je teď v ČR, slyšel jsem že je to nejlepší
doba na trénink pro Badwater ultramarahon…
