pondělí 17. června 2013

O běhání do práce

Milešovka
Již, když jsem bydlel v Praze poletovala mi v hlavě myšlenka, že bych chtěl do práce běhat, ale náplň byla taková, že to nešlo, navíc byly to jen dva kilometry a ke všemu jsme v kancelářích neměli sprchu. Co naplat, musel jsem si poradit jinak, práce projektanta výtahů mě dennodenně zaváděla mimo Prahu po celých Čechách a já jako hlava chytrá jsem to vyřešil tak, že jsem si mákl, zvládl svou práci dříve, aby mě zaměstnavatel nemohl popotahovat a vždy když jsem měl volnou chvilku po cestě zpět do Prahy, tak jsem se zastavil na mé milované Milešovce, Lovoši či v Brdech, nebo na západě v Krušných horách. Kde jsem si dával hodinové výběhy. Schválně, můj osobák z Milešova po značku KČT na vrcholu je 19:37 sek po červené turistické značce.  Ať byla zima nebo parné léto pořád jsem byl někde vyběhlej. Tak to šlo pořád dokola. 
Po přestěhování do Londýna, už je to o něčem jiném právě dnes jsem do práce od minulého září naběhal 900 km. Což v řeči peněz dělá 6800 Kč, které jsem vlastně ušetřil. No ono v reálu né, protože mám tolik běžeckých bot, že bych si za ně pomalu mohl koupit třeba skútr. Při těchto bězích je pro mě na první místě to neustále lezoucí na mozek do zblbnutí opakování stále stejné trasy. Když už mě přestalo bavit počítat
V5F Bikila
dlažební kostky, tak jsem si začal s tou stále stejnou tratí hrát, porážet cyklisty, skákat pod kola autům, když jsem potřeboval při intervalovém běhu rychle překrosit velké kruhové objezdy, či při překonávání osobáku na této 4750 m dlouhé trati. Protože to tu mám samou rovinu lýtka posiluju v pětiprsťácích od Vibramu, jmenovitě v Bikilách. Když mě trápí síla nohou celkově, běhám s kotníkovým závažím. Takto mám asi 20 variant jak tuhle každodenní cestu do práce přežít a hlavně si ji užít.
A proč to vlastně celé píšu, chci vás namotivovat zahodit klíčky od aut, či oupenkarty nebo co já vím čím jezdíte. Vyzkoušejte si jaké to je si to zaběhnout, do práce překvapivě doběhnete odpočatí plní elánu a chuti všecno pěkně zvládnout, no a z práce běh funguje jako terapie duše. Já často poslouchám audiobooky od
Jardy Duška, strašně mě nabíjí. Zbavím se pracovních trampot, všechno můžu dokonale promyslet a vymyslet. Po doběhnutí domů, se pak už jen rozhodnu jestli si dám nějaké kilometry navíc nebo si zajdu na bazén, či mě čekají nějaké povinnosti. A když se mi nic už nechce, tak nemám blbý pocit, že jsem zanedbal trénink protože, za ten den už v nohách mám skoro těch 10 kilometrů…

I takto to vypadá na podzim po cestě do práce

...Aneb každý ultramaraton začíná od prvního kilometru :-)

10 komentářů:

  1. Inspirativní! Dost dobře se to čte, pokračuj :)

    OdpovědětVymazat
  2. Krásne napísané. :) Už mám svoj baťúžek a aj naplánovanú trasu, ale ešte mi to nevyšlo. Budem behať iba z práce, pretože v práci nemáme sprchu. Naštastie trasa má cca 11km a je to celkom terén. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Diky, ono jde hlavne o tom proste jednoho dne se obout do bezeckych a vybehnout...pak uz to jde samo. Kdo bydli od prace daleko neni problem treba jet do prace busem ale vystoupit drive. Pokud nemam sprchu v praci tak si vemu bezecke veci do kancelare a bezim z prace :D je mnoho zpusobu a vsechny zacinaji v hlave, jak si to clovek srovna.

    OdpovědětVymazat
  4. Inak ta posledna fotka je nádherná. :)

    OdpovědětVymazat
  5. do práce běhali samí slavní muži! :))

    OdpovědětVymazat
  6. Kdo treba Ali? Ze bych zapracoval na sve slave teda, abych nedelal ostudu :D

    OdpovědětVymazat
  7. zdravím blogera! Já jsem to měla podobně. I když do práce těch 30 km jsem dala jen občas na kole :-) Třeba v zimě jsem řešila problém, že než se dostanu z práce dom, je tma a já si chci užít aspoň trochu světla po celodenním sezení v kanclu. Znáte to, to snad ani nevíte, je jaro? fouká? nebo co se venku děje. Tak jsem si už v práci nasadila tenisky a šáteček a užila si parádní trasu kolem řeky a zpátky. Ve vlaku už jsem byla už zas dobře naladěná si zbytek dne užít a ne se jenom zmožená a ubitá prací svalit do postele a duševně se připravovat na další den v práci. Nechápavé pohledy kolegů stály za to a kdo nezkusí, neuvěří, jaká je to paráda. Ještě bych dodala, že je strašná škoda, že je tak málo osvícených zaměstnavatelů, kteří by umožnili svým otrokům se trochu proběhnout například v obědové pauze. Asi se bojí, že by se jim už nevrátili, co myslíte?

    OdpovědětVymazat
  8. Pekne napsane:] Cest jak si to udelat je mnoho. Me ted ceka presvedcit zamestnavatele, aby se zapojil do programu "Cycle to work scheme", o tom budu taky v nejblizsi dobe psat, protoze by to mohlo treba osvitit i nejake duse v CR. Jinak taky, zde bojuju s nepochopeni, uzaslejma oblicejema kolegu a strasne milou a chapavou recepcni, co to tady zitra bali. Jo neni nad "zabavny" zivot v korporaci :]

    OdpovědětVymazat
  9. Perfektní stránky :-) dikec za inspiraci, do práce jezdím na kole, teď sice o něco méně, jelikož jsem začal více běhat, ale do práce jsem zatím neběžel...uvidíme :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Běh nebo kolo na tom nesejde, hlavní je se zvednout z tý židle sedačky auto či kýho čerta a zapojit své svaly:)) ja třeba dneska neběžel a jel na kole..ale protože se mi to zdalo málo .. tak jsem si to radši dneska střihl dvakrat:D

    OdpovědětVymazat

Každý komentář potěší