North Downs Way 100 miles

Jen tři týdny, po mém úspěšném dokončení bikového závodu na 1000 mil. Říkám si, byl by to pěkný double, kdyby to vyšlo a dokončím oba dva za sebou. Klikám na stránkách Centurion runningu na tlačítko registrovat, systém mi přiřazuje startovní číslo 55 a jsem v tom. Týden před startem závodu, se už cítím docela dobře po tom masakru na mílích, jen stehna jsou pořád tak nějak bez energie, a trošku jsem kvůli tomu nervózní. Začínám sledovat předpověď počasí v jihovýchodní Anglii, předpověď slibuje sobotu relativně slunečnou, ale v noci má přes trasu přejít pozůstatek hurikánu Berta. No nic, budu si muset pohnout abych se Bertě vyhnul. 

Surrey Half 2014 Post Video

Na webu zavodu se objevilo video z meho letosniho prvniho pulmaratonu. Je tam aspon troku zachycena atmoska zavodu a je videt jak krasny den jsme tam meli. Report ZDE

5k aneb nejen ultramarathonem je člověk živ

V poslední době nemám tolik příležitostí se účastnit dálkoplazových akcí, tak si maximálně pobíhám sám a každou sobotu se účastním sprinterské 5 km tratě, série ParkRun v parku Bushy nedaleko domu co bydlím. 

Nikdy předtím jsem tuto vzdálenost seriózně nebral, až v poslední době jsem úplně propadl touze poprat se s 10ti zatáčkami, které okruh nabízí - každou sobotu plnou dávku utrpení, bolesti a když se zadaří tak na konci i radosti. Závod v Bushy parku je známý svým největším počtem pravidelně startujících závodníků, který je v průmeru 750 na závod. Závod je úplně zdarma, je měřený systémem čárových kódů, který je naprosto úžasný a doporučuju všem kdo pořádá závody i v ČR. Rekord drží Andrew Baddley za 13:48, nejlepší žena Justina Heslop za 15:58. V průběhu roku se třeba staví si zaběhnout svou pětku i Mo Farah,

když se stavil naposledy tak ji měl za 15:06. Proč to vše píšu, teď o víkendu jsem si zaběhl svůj osobák v čase 19:25 a dal jsem si úkol, že do jara se dostanu pod pro mě důležitou hranici 19:00 minut. Takhle veřejně je to pro mě o to větší závazek a nebude lehké jen tak se na to vykašlat. Zjistil jsem, že v těch pár minutách co závod běžím zažiju polovinu zážitků co standartně zažívám na kdejaké stokilometrové vzdálenosti. Prvni km euforie, většinou přepal, pak nějaké srovnání tempa, kolem 3500 m krize jako prase, a hledání nejvhodnějšího místa na zvracení, v posledních třech zatáčkách instinkt profesionálního zabijáka soupeřů, souboje rameno na rameno, cílová rovinka, kdy mi praskají stehna, lýtka i plíce vypovídají službu a pak to uvolnění za čárou a poplácání si po

ramenou se soupeři, které jsem udolal nebo oni mě. Už se za těch pár týdnů s některýma i poznávám a mám se na pozoru do dalších závodů, abychom svedli své souboje znova a lépe. Je to celé o strategii, jak přijít na start v přesnou dobu, aby člověk měl čas se protáhnout ale zároveň se neunavit a pak následně neprochladnout. Je to malá událost pro běžecký svět, ale velký motivační prvek pro mě. Takže až mě přijedete navštívit tak běžecké boty s sebou!

Bushy park Parkrun, 14/12/2013

The Hurt [hɜːt] – Bolest

Hned druhý den po příletu z Itálie, jsem nevěděl, co budu dělat o víkendu tak jsem prohlédl termínovku a vykoukl tam na mě závod s příznačným názvem The Hurt neboli Bolest. No ono taky, aby takový závod nebolel, když organizátoři vybrali trasu u Londýna a světe div se s převýšením na 24 km 878 m+. Běžně při tréninkovém výběhu na 25 km mám pozitivní převýšení okolo 15 metrů a to jen kvůli mostu přes silnici J. Tak tedy klikám na registraci, vysolím pětadvacet liber a modlím se ať mě přestanou bolet stehna z Dolomit. Regenerace veškerá žádná, jen pár výběhu do a z práce. Plus jeden odpolední delší trénink. No ono taky nebylo moc kdy, když jsem musel nadělávat hodiny za to pitomé pondělí. Jak se tak blížila sobota, domluvil jsme se se svým šoférem na odjezd na sedmou ranní, to aby mohl odhadnout jak velkou páteční párty si může Pája dovolit, ani moc neremcal, že prej bude ten nejvíc střízlivej v hospodě na růžku. Účast ještě přislíbil můj brightonský kamarád Dan. Takže se těším na den D. 

V sobotu ráno mě budí smska, že Dan se nedostaví z rodičovských důvodů, no doprdele kdo mě bude po trati dělat lovnou?! Je parné ráno, sedáme do káry a jedeme směr Peaslake, do lesa který dal jméno závodu The Hurt Wood. Stavíme káru na poli a jdu si pro čip a startovní číslo, které k mému pobavení a štěstí v závodě obsahuje Trojku, mám takové interní čidlo, které pozná podle startovního čísla, jestli bude závod dobrý nebo špatný. No a tady to bylo jasný, bude dobrý. Vyšňořenej v tričku z Lavareda, se stavím do asi páté řady, závod je dělaný na dva okruhy, tudíž většina startovního pole cca 130 lidí jde krátkou variantu 12 km s polovičním převýšením a cca 45 lidí jde delší variantu 24 km. Vím, že v tom bude bordel a já se nesmím uštvat s borcama, kteří mají startovní číslo menší než 800, to je znak že jdou krátkou trasu. Tři dva jednaaaaa START, no to víš hele ja se tady s tím nebudu srát a šůůůp první 35% stoupák jedu hnedka ruce stehna, ale jedu jak mašina a světe div se 5 celkově, aspoň si to myslím, kopce mi moc nejdou, ale zjišťuju že náročné a technické seběhy mě jdou a jdou mi jako že dobře, aspoň s porovnáním s ostatníma, trhá se skupinka na čele, ve které figuruju i já, to se mi moc často nestává, respektive takhle asi je to poprvé. Tuším že jsou předemnou dva či tři typani s 8mičkou na hrudi, takže bych neměl si je nechat uběhnout, leje ze mě jako prase, na sluníčku je na Anglii nevídaných osmadvacet stupňů.

Trať je šílená, jsou to krátké stoupání třeba deset dvacet výškových metrů, ale brutálním sklonem. S klukama kolem je to sranda, oni mě předběhnou do kopce a já je stáhnu z triček pěkně z kopců. Takhle si to šineme už na cca 7 kilometr, kde je první občerstvovačka v křížení tratě, tudíž je vlastně jediná ale proběhnu ji celkově 3x. Beru jeden kelímek a leju si ho za triko, druhej na hlavu a třetím zchladím hrdlo, jedu jak lokomotiva, na hodinkách se dokonce mihl i kilometr v tempu 3:50. Nahánim se s klučinou, který má ruce namakanější snad víc, než já stehna, v kopcích mě drtí nechutně, ale z kopce mi jen kouká na podrážky mých pureGritů na víc se nezmůže, jo ale ten chuj co mě tak stojí moře energie, jde jen jedno kolo, co já musím šetřit i síly na další 12km okruh.  No dobíháme do konce prvního kola já v jeho těsném závěsu a myslím že se na to vyseru. Cítím se jak lední medvěd v pražské zoo. Leje ze mě nehorázně  a já nemám toto mučení přece zapotřebí, že?! Jenže no do prdele  před obrátkou od fotografa slyším, „hele ses první 800vka“, to znamená jediné uaaa jsem první, a to že přede mnou běží další borci byl jen můj blud.  No tak dobře teda, pro publikum si teda dám ještě jedno kolo ;) na otočce jsem mohutně povzbuzovaný to mi vsakuje nějaký ten pot zpět do těla abych vůbec mohl pokračovat, teď už vím co mě čeká, ale co nevím je jak se zachová moje

hlava, nemám zkušenost táhnout závod na prvním místě a zatím nezvládám taktickou stránku závodu, navíc když mě stahují i místní vlčáci, kteří jsou tu doma a nenechají si sebrat skalp, nějakým klučinou s východoevropským přízvukem. Na první malé smyčce vidím jak to teda je, borec v zeleným triku na mě ztrácí cca. 2 minutky. Ale jako stopař mě začíná cca od 16 km stahovat, a to tak že docela hodně, už nás dělí jen prudký výběh, kde se snažím to prát pěkně na krev a nepřejít do chůze. Za občerstvovačkou mu utíkám a vím, že teď už nesmím polevit, šup práskám seběh pak výběh. Ale borec se mě drží jako klíště, ono je to těžké když mě vidí a vím že se mu musím ztratit z dohledu, aby nemohl přizpůsobovat tempo mě, kořisti. Daří se mě náramně, až do chvíle než v zápalu boje se dostanu mimo trať, naštěstí si chybu uvědomuju téměř okamžitě, ale těch 15-20 sekund mě může v konečném důsledku setsakramentsky mrzet. No niiic napaluju brutální Hang, ale směrem dolů, jen pro představu je to horší, než hang z Malenovického kotle směrem na lysou těsně nad Bezručem. Týpek to ale nevzdává a buší

za mnou. Dostáváme se po zdolání toho hangu i směrem vzhůru do nejvyššího bodu na trati, je to cca 4 km do cíle, a já peláším o život, čekají mě jeden dlouhý seběh, pak malej výběh, brutální seběh v traverzu a jedno koryto do kopce. Už se docela i ohlížím a snažím se kontrolovat pozici, zelenáč mě stahuje už jen na dobrých 200 metrů, a v korytě se bude rozhodovat celý závod, jdu na totální dřeň a tradá, vybíhám stále jako první. Poslední kamenitý seběh, až do cíle napaluji zvedám ruce a hobluj jsem v cíli, poprvé v závodě delším než 20 km jsem vyhrál. Neskutečný pocit, vedro, chňapnu po medaili, týpek za mnou dobíhá s necelou minutou ztráty. Třepeme si tlapama a já mu děkuji za úžasný zážitek lovné zvěře.  Obrátku jsem nakonec jak jsem se dověděl točil na 4 místě i z 12 km účastníků.

Pro někoho je to známka slabšího startovního pole, ale pro mě je to osobní vítězství, které mě jak doufám nakopne, a příště i s Danem, protože to je lišák, který by mě asi prohnal nejvíc.

Záznam z garminu

Lavaredo Ultratrail 2013 - předzávodové pocity

Dneska jsem jsem absolvoval poslední výběh, před pátečním startem v italských Dolomitech, na závodě jménem The North Face Lavaredo Ultratrail 2013. Trošku jsem potřeboval poladit boty, tak jsem si ještě narychlo pořídil Brooks Cascadia 8, ty by mě měli hladce provést po sněhu i po kluzkém dolomitím vápenci. Též pro klid duše jsem si ještě na rychlo sehnal kompresky na stehna, pže potřebuju trošku těm mím svalům ulehčit, kvůli absenci důkladného tréninku stehenních svalů na londýnských pláních. Taky, už jsem docela nervozní jak prase, tak mě ten poslední výběh docela vyklidnil, trošku jsem zarelaxoval při zapadajícím sluníčku. V hlavě si neustále promítam trať, abych vědel kde co a jak. Cesta bude dlouhá 118 km s 5740 metry převýšení, minulej rok to vyhrál nějake Seb Šáňo, tak to už vypovídá samo o sobě, že to není závod tuctového charakteru. Start je v pátek v 23 hodin, do Cortiny respektive Benátek, přiletím z Londýna o den dříve, kde se setkám s bandou X-trailáků a dalšíma Čehůnama, už se těším jak malej Jarda. Kdo by nás chtěl sledovat může tak učnit na mém twittrovém účtu. Doufám, že se počasí ještě umoudří a nenapadne více sněhu, než tam momentálně je. Tak kluci a holky těším se na Vás. Motivací přibaluju, a odlepuju šmoulíka z rámu postele T - 2 dny...

Česká výprava:

1. 75 BAJTEK ZBYNEK 
2. 124 BICIK TOMAS 
3. 315 FILIPOVA LIDA 
4. 323 FOJTIK MARTIN 
5. 398 HAJKOVA KRISTYNA 
6. 432 JUDA MARTINA 
7. 446 KOHUT MARTIN 
8. 455 KRAMES JAROSLAV 
9. 575 NEJEDLY PETR 
10. 592 ONDRUCH ADAM 
11. 599 OTTA ROMAN 
12. 600 OTTA ZDENĚK 
13. 607 PALONCÝ PAVEL 
14. 732 SIKORA TOMAS 
15. 733 SIMCIK ZBYNEK 
16. 802 VAVROCHOVA MONIKA

Tak tohle je dnešní aktuální předpověď počasí, až na ten pátek to vypadá slibně!