pondělí 16. prosince 2013

5k aneb nejen ultramarathonem je člověk živ

V poslední době nemám tolik příležitostí se účastnit dálkoplazových akcí, tak si maximálně pobíhám sám a každou sobotu se účastním sprinterské 5 km tratě, série ParkRun v parku Bushy nedaleko domu co bydlím. 
Nikdy předtím jsem tuto vzdálenost seriózně nebral, až v poslední době jsem úplně propadl touze poprat se s 10ti zatáčkami, které okruh nabízí - každou sobotu plnou dávku utrpení, bolesti a když se zadaří tak na konci i radosti. Závod v Bushy parku je známý svým největším počtem pravidelně startujících závodníků, který je v průmeru 750 na závod. Závod je úplně zdarma, je měřený systémem čárových kódů, který je naprosto úžasný a doporučuju všem kdo pořádá závody i v ČR. Rekord drží Andrew Baddley za 13:48, nejlepší žena Justina Heslop za 15:58. V průběhu roku se třeba staví si zaběhnout svou pětku i Mo Farah,
když se stavil naposledy tak ji měl za 15:06. Proč to vše píšu, teď o víkendu jsem si zaběhl svůj osobák v čase 19:25 a dal jsem si úkol, že do jara se dostanu pod pro mě důležitou hranici 19:00 minut. Takhle veřejně je to pro mě o to větší závazek a nebude lehké jen tak se na to vykašlat. Zjistil jsem, že v těch pár minutách co závod běžím zažiju polovinu zážitků co standartně zažívám na kdejaké stokilometrové vzdálenosti. Prvni km euforie, většinou přepal, pak nějaké srovnání tempa, kolem 3500 m krize jako prase, a hledání nejvhodnějšího místa na zvracení, v posledních třech zatáčkách instinkt profesionálního zabijáka soupeřů, souboje rameno na rameno, cílová rovinka, kdy mi praskají stehna, lýtka i plíce vypovídají službu a pak to uvolnění za čárou a poplácání si po
ramenou se soupeři, které jsem udolal nebo oni mě. Už se za těch pár týdnů s některýma i poznávám a mám se na pozoru do dalších závodů, abychom svedli své souboje znova a lépe. Je to celé o strategii, jak přijít na start v přesnou dobu, aby člověk měl čas se protáhnout ale zároveň se neunavit a pak následně neprochladnout. Je to malá událost pro běžecký svět, ale velký motivační prvek pro mě. Takže až mě přijedete navštívit tak běžecké boty s sebou!

7 komentářů:

  1. Mám malý kufr-půjčíš pantofle(TatA)

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to mi přijde ten tvůj zážitek jako pro mě Lysacup. Taky je to obrovská změna oproti dálkovým trasám... ale hodně dobrá ! Poznal jsem taky díky tomu spoustu lidí! Zdravím tě, Jirka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Jiriku, no ja doufam ze budu mit aspon jednou prilezitost si s vama na Lysonu vybehnout! Musi to byt pekne maso

      Vymazat
    2. Já to zkusil-maso to je!(TatA)

      Vymazat
  3. Super článek pěkně se to četlo :) taky jsem spíš vytrvalec, ale od jara do začátku zimy běhám tak třikrát týdně 5km u nás v Leštině na severní moravě :) zatím mám osobák 19:28 a taky se chci dostat pod 19:00. tak ti džím palce ať ti to vyjde!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele a nejsi moje dvojce..dokonce i z te severni moravy pochazim :D tak at to beha!!! pak se pochlubime jak jsme na tom

      Vymazat

Každý komentář potěší