neděle 28. července 2013

The Hurt vol.III

Dlouho jsem se neozval, protože mě skolila rýmička a je se nebyl schopny pohybovat rychlosti dostatečnou natolik, aby se dalo psát o běhání. Bylo to pro mě skoro mučení, nic nemoci dělat zrovna když je venku tak krásně teplota atakuje na Anglii neskutečných 32 stupňů a já ležím v posteli a potím se. Ta doba, je už naštěstí za mnou a já můžu pořádně provětrat své nové kolo a taky pokračovat v započatém tréninku. Další závod pro mě byl obhajoba prvenství z The Hurt II, směle jsem do závodu znovu namočil i kamaráda Dana.
Den před závodem mi bylo doručeno nové kolo a já si v rámci tréninku, já vůl, dal sedmdesát kilometrů na zahřátí. Abych přece vyjezdil tu pizzu, co jsem si dal na oběd. 

V sobotu stejný scénář jak už mnohokrát předtím, vzbudit Pavla řidiče, dát si malou snídani, přemluvit přítelkyni, aby nás šla taky podpořit, a já se mohl naparovat jako krocan při obhajobě vítezství. Já kretén namyšlený, to jsem ještě netušil…
Na start přijíždíme tak tak 10 minut rezerva mi nedává šanci se jít
protáhnout, či aspoň zaběhnout za smrček. Šak hobluj, jdu pozdravit Dana, jak rád ho vidím kluka plešatýho :o). Ve dvou se to lépe táhne. Frý,tu, van gou, ale alééé napalujem to hned ze startu,  jdu do vedení ještě s jedním vlčákem. Dan mi kryje záda a buch prdnem tam první stojku stoupák jak prase v tomto horku na chcípnutí.  Cítím, že něco nehraje, břicho mi bublá dříve než normálně, ale jebáát šůůůp dolů krpálem a už jsme na polňačce vedoucí do ještě většího krpálu. Necítím se, a přecházím do chůze, v trenkách mám alarm, ale ignoruju ho a na vrcholu se probouzí běžecké ambice, v tu chvíli se
propadám na nějaké páté místo. Snažím se co to jde, ale konec na 4 km skáču do křoví a pro mě dnes závod ouvr. Je mi na nic, zaplatil jsem 900 kaček za závod, do kterého jsem zatáhl tolik lidí a já ani nedokončím, neskutečně mě to sere. Když se přežene vlna co mě zastavila. Beru foťák od Janči a jediné co dělám je snažím se předat svou energii běžcům neustálým povzbuzováním a focením. Ať kluci a holky vědí, že v té pekelné výhni nejsou sami a že je někdo do těch hnusných stoupáků hecne. Snažil jsem se ze všech sil a ten šikula Dan to nakonec vytáhl na krásné 4 místo na 24 km trati s více jak 1300 metrů stoupání. Gratulace a těším se na podzimní sérii v lese, kde není krpál jako krpál.







Žádné komentáře:

Okomentovat

Každý komentář potěší